• Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
  • Slovenská gréckokatolícka farnosť Najsvätejšej Trojice v Prahe
Domov Chrám História
História

Kostel Nejsvětější Trojice vznikl na místě bývalého židovského hřbitova, který byl v roce 1478 zrušen, a jeho pozemek parcelován. Na místě tohoto pozdějšího kostela a konventu trinitářů stálo původně několik domů. V roce 1708 trinitáři odkoupili čtyři domy, jelikož roku 1705 obdrželi císařské povolení ke zřízení vlastního konventu. Tento řád zatím využíval interiéry ve stávajících domech, v nichž si roku 1708 zřídil domácí kapli. Ve stejném roce sepsal představitel trinitářského řádu smlouvu o výstavbě kostela
s donátorem Janem Ignácem Dominikem, baronem Putzem z Adlerthurnu, a současně se staviteli Kryštofem Dientzenhoferem a Janem Jiřím Aichbauerem. Podle chronogramu na průčelí byl zřejmě roku 1712 kostel v hrubé stavbě dokončen, a začátkem června 1713 byl vysvěcen světícím biskupem Danielem Josefem Mayerem.

Současně došlo k výstavbě nové konventní budovy na místě odkoupených domů, která byla pravděpodobně dokončena do roku 1716. Donátorem trinitářského kláštera se stal rovněž baron Putz. Až do roku 1719 neměli pražští trinitáři samostatný konvent, a proto ve stejném roce provinciál řádu prohlásil řeholní dům u Nejsvětější Trojice samostatným. Prvním představeným se stal kněz Michal. Avšak v důsledku josefinských reforem došlo roku 1783 ke zrušení konventu, který byl adaptován pro kasárna, a zrušen byl rovněž kostel Nejsvětější Trojice. Nicméně z iniciativy tehdejšího provinciála trinitářského řádu a po protestech věřících byla duchovní funkce kostela obnovena, a to na popud samotného císaře Josefa II.

Jelikož na Starém Městě pražském bylo na sklonku 18. století osm farních kostelů, a na Novém Městě pouze čtyři, staroměstský farní kostel u sv. Martina ve zdi byl zrušen, a jeho fara spolu s výkonem duchovní správy pro dříve mu příslušející farní okrsek se přeložila ke kostelu Nejsvětější Trojice ve Spálené ulici. Navíc osadě u sv. Martina ve zdi příslušelo více domů ležících na Novém Městě (na Starém Městě připadalo ke svatomartinské osadě 50 domů, na Novém Městě však 64 domů) než na Starém. Poprvé se bohoslužby v kostele konaly na první adventní neděli roku 1784. Koncem 80. let 18. století (1787) došlo k teritoriální úpravě farní osady, nicméně určitý počet domů ležících na Starém Městě pražském byl osadě ponechán. Na rozdíl od svatomartinského kostela, kde se dříve veškeré bohoslužby sloužily česky, u Nejsvětější Trojice ve Spálené probíhala hlavní kázání v němčině, kromě ranních česky sloužených mší. Tento stav se změnil až roku 1871, kdy se začalo kázat pouze česky.

Kostel byl roku 1896 a naposledy v roce 1991 opatřen novou fasádou, a budova bývalého trinitářského konventu, členěná do Lazarské ulice, byla již v roce 1889 zbořena. Farní budova tohoto farního úřadu (čp. 80/II a 81/II) byla postavena v roce 1784 podle plánů stavitele Pavla Wiedhoffa v raně klasicistním stylu, avšak s využitím staršího renesančně-barokního domu. Kolem poloviny 19. století vymaloval interiéry fary Josef Navrátil, tyto malby však byly při pozdějších úpravách zabílené. V roce 1881 byl na místě umrlčí komory postaven domek s bytem zvoníka, a roku 1902 byla přízemní část fary adaptována na byt kaplana. V 60. letech 20. století se však na faře provedla necitlivá úprava interiérů, jako např. volba nevhodných krytin, typizované dveře apod.

V r. 1979 byl kostel církvi nuceně odebrán a uzavřen z důvodu výstavby metra trasy B a jeho mobiliář nešetrně rozebrán, odvezen do státních depozitářů a zčásti rozkraden. Dílo zkázy bylo dovršeno poškozenou střechou, kterou léta do objektu zatékalo. Chrám byl natolik poškozen, že orgány památkové péče uvažovaly ještě v roce 1990 o sejmutí památkové ochrany a možné demolici. Zničeného kostela se opět ujala církev a se zahraniční pomocí začala v r. 1994 jeho postupná obnova, která dosud stále pokračuje. Za velkého osobního úsilí několika jednotlivců pod vedením pražského vikáře a diecezního konzervátora P. Vladimíra Kelnare se neuvěřitelně podařilo obnovit jeho původní barokní krásu a kostel opět otevřít pro veřejnost.

V roce 2006 byl kostel poskytnut řeckokatolickému Apoštolskému exarchátu za účelem vytvoření zázemí pro bohoslužební a komunitní život zejména slovenských řeckokatolíků v Praze. Personální farnost Nejsvětější Trojice bola zřízena 30. ledna 2009 biskupem-apoštolským exarchou Mons. Ladislavem Hučkem a patří do pražského děkanátu Apoštolského exarchátu pro katolíky byzantského obřadu v České republice. Za faráře byl jmenován o. mitr. Kornel M. Baláž. Prvním farním vikářem byl o. Karel Soukal. V listopadu 2009 byl jmenován farním vikářem o. Ján Kočerha.

Převzato z www.ahmp.cz a www.apha.cz